Hodnotit / sdílet na:

Dula v porodnici

zpět na přehled článků o dulách

Duly doprovázejí ženy v porodnicích i v domácím prostředí za účasti porodní asistentky, porody v porodnici ovšem samozřejmě převažují.

Maminka a dula

Mnoho maminek, když zvažují využití služeb duly v tu chvíli řeší, jestli jim přítomnost duly u porodu nepřinese komplikace v podobě nevole zdravotnického personálu, zda se na ni personál nebude koukat podezíravě, jako na problematickou rodičku apod. Myslím, že v době, kdy duly začínaly, to tak často být mohlo, a že i dnes v porodnicích, kde ještě nemají s dulami zkušenosti, může někdy ze strany personálu být pochybnost o tom, že je dula u porodu prospěšná a ne naopak.

Měla jsem to štěstí, že jsem prošla mnoho porodnic, když jsem jako dula začínala. Měla jsem velmi široký záběr toho, kam jsem byla ochotna ženu doprovázet. Bylo to jednak z důvodu, že dul bylo málo, ale především proto, že jsem sama chtěla získat praxi, zkušenosti a přehled o tom, jak to kde chodí. Dodnes z těchto počátků čerpám, je hodně zajímavé vidět rozdíly v přístupu porodnic k matkám, jejich mužům, k dulám, i k celému porodu, a mít tak možnost ženě lépe pomoci při volbě porodnice, aby vyhovovala co nejblíže jejím představám.

Často se u klientek setkávám s jejich obavou, jak se na ně budou koukat, když si k porodu, kromě manžela, přivedou další osobu - dulu. Maminky se ptají, jestli jim to porod neztíží, jestli nebude zhoršená možnost komunikace s personálem.

Zkušenosti dul jsou různé, ale myslím, že převažují ty pozitivní. Zpočátku, vždy, když jsem přišla do některé porodnice poprvé, vnímala jsem odstup personálu, zvídavé pohledy, co budu u porodu dělat, jistou podezíravost, abych do porodu nezasahovala. Časté byly obavy, že dula je nějaká šílená „šamanka“, která bude chtít, aby porod probíhal „alternativně“, že bude bránit lékařským zákrokům. Postupně se u porodu atmosféra většinou vyjasnila, porodní asistentky i lékaři pochopili, že dula je na porodním sále opravdu jen proto, aby ženě ulevila co nejlépe to jde, aby jí pomohla zvládat bolest, aby byl porod pro ženu co nejpříjemnějším zážitkem. Při odchodu z porodnice jsem vždy už vnímala vzájemnou důvěru, toleranci a pochopení našich rozdílných rolí.

Do porodnic, kam chodím opakovaně, a kde personál znám, a oni znají mě, chodím dnes velmi ráda. Samozřejmě se i dnes objeví někdo, kdo není mou přítomností nadšen, ale většinou i v tomto případě převáží profesionalita a maminka to ani nezaznamená. Je to opravdu spíš výjimečné, obzvláště s porodními asistentkami bývá spolupráce velmi vstřícná, každá máme svou roli v péči o rodící ženu, a když porodní asistentka vidí, že jí dula do jejích kompetencí „neleze“. Nemá důvod vnímat dulu u porodu negativně a naopak, díky tomu, že žena zůstává více v klidu, chápe, co se s ní děje, může i zdravotnický personál s ženou spolupracovat lépe.

S dětskými sestrami se duly setkávají méně, v podstatě až v závěru porodu, a krátce po porodu, myslím, že není žádný důvod k vzájemné nevoli.

Lékaři mívají přístup k dulám různý, někdy dulu záměrně přehlížejí a dělají, že ji u porodu nevidí, což ale samo o sobě nemusí nijak vadit, jindy ji respektují jako doprovod ženy a chápou, že je pro ženu důležitá a přínosná.

Sama jsem z reakcí personálu při začátku povolání duly měla trochu obavy. Nejsem typ na konflikty, nerada čelím nepříjemným reakcím lidí, sama jsem původně zdravotník, takže trošku vím, jak to v nemocnicích chodí, a možné chování porodních asistentek a lékařů pro mě bylo největší neznámou a možná i strašákem. Postupně jsem ale tento pocit ztratila a mám pocit, že povědomí o naší práci je stále lepší a jasnější, že většina obav z naší přítomnosti na sále byla opravdu jen z nevědomosti a svým způsobem i naprosto pochopitelná.

Dokážu si velmi dobře představit, jak bych se v roli porodní asistentky cítila já, kdybych měla pečovat o ženu, kterou doprovází jakási další osoba a já bych netušila, v čem její přítomnost spočívá.

Porodních asistentek i lékařů si velmi vážím a věřím, že vždy jde o oboustranný vztah a vzájemnou komunikaci a že pokud dula dodržuje hranice své profese a dělá svou práci podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, neměl by mít personál s jejím působením problém.

Všichni jsme ovšem lidské bytosti, ne neomylné, každý má někdy svůj špatný den, a proto se ani ve vztazích zdravotníci x duly nevyhneme občasným nepříjemnostem a nedorozuměním. Důležité je, aby se takové situace nepřenášely na maminku, pro kterou je její porod velmi významným dnem jejího života, aby si profesionálové dokázali případný konflikt vyjasnit za dveřmi porodního pokoje.

Věřím, že čím déle budou duly u nás fungovat, čím častější využití duly u porodu klientkami bude, tím budou vztahy otevřenější a přátelštější. Jedná se přece o profese, které mají naprosto shodný cíl, a tím je zdravá, spokojená maminka, zdravé, spokojené novorozeně a šťastný otec.

České duly
Pro www.naseporodnice.cz napsala:
Květa Cermanová, certifikovaná dula sdružení České duly (www.mojedula.cz)