20.08.2009: ČTVRTEK, NÁHLÝ ODJEZD

Noc proběhla dobře, kluci spali, jak zařezaní a my s Martou také. Časně ráno jsme se společně vydali na procházku s hafíkem. Bude hezky, tak chceme vyrazit co nejdříve k vodě. Ještě před tím chci ale Martě ukázat, kam bude chodit Martínek od září do školky a stavit se nakoupit čerstvé pečivo.

Na plovárnu pojedeme nakonec každá svým autem. Moc mě to mrzí, ale naše milá návštěva musí už dnes odjet, tak aby se na nás časově nevázali. Během ranní procházky volal Martě manžel, že má zajednaná tři místa letecky na ostrov Kos.

Dovolenou plánovali už v červenci, ale Lukášek onemocněl, tak to museli zrušit. Teď už s tím Marta nepočítala a ke všemu se letí už tuto sobotu. Je to sice nahonem, ale za super cenu a dokonce by to zvládli ještě v době, kdy má Marta v práci volno, tak nemusí plýtvat dovolenou. Pasy mají platné, zájezd je all inklusive, tak není co řešit. Okamžitě jsem ji podpořila v rozhodování, sama bych letěla hned.

Klukům se na plovárně moc líbilo, pořádně se vykoupali, pěkně plavali…. Byly jsme až překvapené, jak si perfektně rozumějí, opravdu je v tomto věku znát každý půlrok, natož rok. Vloni to bylo jiné, ale to byl Martínek pro Lukáška ještě škvrně.

Spát se klukům kolem poledne vůbec nechtělo, tak jsme je nenutily. Lukášek si schrupne cestou domů v autě a naše prdelka půjde aspoň večer dřív do hajan, alespoň si to myslím, haha!!

Kolem páté hodiny jsme se museli rozloučit. Šli jsme s nimi až ke bráně koupaliště, popřáli šťastnou cestu a parádní dovolenou..... Pak jsme si ještě dlouze mávali. Martínek byl celý naměkko, tak jsme pospíchali honem do vody, aby na loučení co nejdříve zapomněl.

Po chvíli i na mně padnul zvláštní smutek. Vzpomněla jsem si na školní léta, na kamarády, na všechno co je pryč a už se nikdy nevrátí a zatoužila jsem jet domů. Martínek ani neprotestoval, slíbila jsem mu, že zajedeme k babičce a dědovi. Je to lišák, hned pochopil, že tam zřejmě zůstane i přes noc a jistě má i představu, že ještě dnes půjde za dětmi na písek.

Domů jsem dorazila úplně bez nálady. Hned jsem vyrazila s Koudym na procházku, ani jsem nevečeřela a po 20. hodině jsem si šla lehnout. Dolehla na mně samota a malá v bříšku jakoby vycítila, že její maminka je smutná, začala reagovat na moje hlazení a slova. Je to naše šikulka!!!!

Související odkazy:
Vývoj dítěte - 10. měsíc života
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 20. týden