23.07.2009: ČTVRTEK, NEJDE-LI O ŽIVOT, TAK JDE....

Na dnešek si Marek zařídil konečně dovču, tak se chystáme společně k vodě. Má být teplo, dokonce až tropické teploty kolem 33 stupňů C, takže vyrazíme co nejdříve. Většinou po takovém vedru přijdou bouřky, tak ať si ten den pěkně užijeme.

Honem balím, Marek zatím šel s Kouďákem ven. Když se vrátili, tak ho hned ve dveřích málem omývali, jak se zděsil, co toho je. Znáte chlapy, myslí si, že stačí ručník a plavky a jde se. Honem jsem uchopila pod paži ještě malý stan, je velice skladný, téměř nic nezabere a Martínek si v něm pěkně hraje nebo si i schrupne, ale to by Marek nepochopil.

Na plovárnu jsme dorazili hned na otvíračku, takže jsme zabrali pěkná místečka poblíž dětského bazénku. Má dorazit i Markův bratr, sestra, …. Bude nás velká tlupa, tak ať se dobře poskládáme. Vzala jsem více ručníků, abychom mohli zabrat dostatečný prostor, ale to jsem doma nijak nerozváděla, takže proto i tolik tašek.

Od včerejška, kdy jsme se domluvili, že takto v partě vyrazíme k vodě, jsem celá nesvá, protože mám pocit, že vypadám hrozně. I když jsem to minule ustála a viděla, že jsou na tom ženské i hůře, nemohu se s tím uvnitř stále nějak vyrovnat. Navenek si říkám dobrý, nejde o život, jsou důležitější věci, ale tam uvnitř stále hlodá červíček a nechce přestat.

Diety, první těhotenství, hormonální léčba a dědičné dispozice ze mně udělaly chodící celulitidu. Mám pocit, že mám pomerančovou kůži i ve vlasech, k tomu jsem bílá jako sníh, protože se stydím vysvléknout a vylézt na slunce. Přítel i babička s dědou,….zkrátka všichni moji blízcí do mně už několikrát hučeli, ať se dívám ne jen na sebe, ale i kolem sebe, ale ten kdo má mindráky podobně jako já, tak mě jistě pochopí.

Včera jsme měli na toto téma i hlučnou výměnu názorů s Markem. Chtěla jsem to totiž opět odpískat a poslat ty moje chlapy na plovárnu samotné. Marek se rozzlobil, že když mi konečně je lépe, že si toho mám považovat a nebýt takový sobec, který se zaobírá jen sám sebou, že ve finále to vlastně nikoho dvakrát nezajímá, jak zrovna já vypadám. Nadával, ať už se na to konečně vykašlu a trochu ten život užívám, ……..

Když jsem viděla, jak je Martínek spokojený, jak si to ve vodě užívá, učí se skákat šipky a je šťastný, že mu to jde, tak jsem zapomněla na svoje mindráky a byla ráda, že jsem nakonec šla. Voda se mi zdála chladnější, možná mi to ale jen v tomto stavu připadá. Nezdržuji se v ní příliš dlouho, stačí si krátce zaplavat a člověka to příjemně osvěží.

Vedro je dnes opravdu pořádný, skutečně to uhodli. Zlehka se opaluji, vím že to nesmím přehánět. Slabý nádech do hněda mi přijde vhod, aspoň to trochu zamaskuje tu moji celulitidu. Postupně přicházejí další a další lidičky. Každý, kdo jen trochu mohl, tak si zřejmě vzal na dnešek dovolenou.

Už jen hýbat se v tohle vedru je problém, natož ještě myslet. Všude kolem to hučí, jak někde ve vosím hnízdě, stánky s občerstvením jsou v obležení. Marek byl nakonec rád, že jsem obložila pár housek a vzala lahve s pitím. Stát v takové frontě a ještě na slunci, to by se mu asi moc nechtělo.

Odpoledne se začaly kupit mráčky, asi opravdu přijde v noci déšť. Musím se bohužel balit, jsem objednaná ještě na gynekologii. Je to sice v dost blbý čas, ale příští týden chceme vyrazit k té sestřence na chalupu a pak má zas paní doktorka dovolenou, tak nic jiného, než vzít tento termín, mi nezbylo.

Ještě rozloučit se s celou tou naší bandou, pusu malíčkovi a Markovi a jede se na gynekologii. Doufám, že to tam nebude dnes až do večera. Poslední dobou je tam ustavičné zpoždění a čekat v tom vedru v místnosti, kde se nehne vzduch, to je fakt „super“!!!!!

Kontrola miminka dopadla dobře. Viděla jsem, jak prckovi krásně bije srdíčko, jak si tam pěkně hoví. Paní doktorka byla ráda, že už je mi lépe, že už nezvracím. Mé obavy s tvrdnutím břicha mi potvrdila a předepsala k užívání hořčík. Kontrolu mám až za 4 týdny, to už budeme možná vědět, zda to bude kluk nebo holčička!

Související odkazy:
Potrat – ukončení těhotenství
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 16. týden