04.11.2009: STŘEDA, DÍKY ZA KAŽDÝ NOVÝ DEN

Konečně jsem spala jak nemluvně. Poslední noci jsem toho moc nenaspala, takže dolehla únava a tělo chtělo vše dohnat. Probudila jsem se bez mála v devět hodin. Hned jsem volala babičce, abych zjistila, zda je s malým vše v pořádku.

Martínek vytrhl babičce telefon z ruky, aby mi překotně vyprávěl, na co všechno si včera hráli a co plánují s dědou na dnešek. Nevypadal nějak nemocně, přesto kašlal a trochu chraptěl. Babička mě ujistila, že ráno už teplotu neměl, tak snad bude stačit pár dní doma a ze všeho se opět vylíže.

Nakonec jsme se dohodly, že si malíčka vyzvednu až večer, aby si pořádně pohrál a já si naoplátku odpočinula. I když jsem na neschopence, tak s malým dítětem a ještě se psem si člověk opravdu neodpočine. Poslední dobou mám stále častěji pocit neskutečné únavy a vyčerpání. Přes zvětšující se bříško už také nemohu spousty věcí pořádně dělat, připadám si pak nemožná a těším se, až budu mít toto těhotenství konečně za sebou.

Po procházce s Koudym jsem vyrazila do obchodního centra, abych vyhlédla nějaké dronosti pro Martínka k svátku, který se kvapem blíží. Menší dárečky dostává průběžně celý rok, snažíme se ho tím motivovat což náš lišák dobře chápe. Podle mně nemá cenu zahrnovat děti najednou obrovským množstvím dárků, mají v tom pak chaos, nevědí co si vybrat dřív a celkově si jich tolik neváží.

Nejprve jsem prošmejdila obchody módních značek, které mám ráda. Dlouho jsem v nich nebyla, jelikož nenabízejí nic pro nás těhulky. Tentokrát jsem udělala výjimku, měla jsem čas, tak jsem se chtěla alespoň pokochat a omrknout, co se zrovna nosí. V momentě, když jsem se zasnila u vypasovaného kabátku z jemného flauše v nádherné barvě lila, uchopil mě někdo za rameno. Úlekem jsem sebou trhla a ejhle, ona to Markéta, bývalá spolužačka ze školy.

Od promoce jsme se neviděly. Brzy se vdala a s manželem si koupili baráček, v tenkrát velice populární „satelitní vesničce“, za městem. Jak bylo hned na první pohled vidět, čekají i oni miminko. Jednohlasně jsme zrušily nakupování a šly společně na drb a kafíčko do malé kavárničky za rohem.

Markéta vypadala skvěle, už na škole po ní chlapi šíleli. Byla však beznadějně zaláskovaná, takže si k tělu nikoho nepustila. S Honzou se znali už od střední a od té doby plánovali společný život. Vypadali jako ideální pár, stále se vodili za ručičku, všechny jsme jí záviděly. Už jsem se chtěla zeptat, jak se Honza má, zda to bude jejich první dítě, ale ona mě předběhla.

Se slzami v očích mi vyprávěla, že je už tři roky vdova. Honza nepřežil havárku při střetu s náklaďákem. Bylo to prý i v televizi, nebyla to jeho vina. Čekali zrovna miminko, ona z té hrůzy potratila. Dlouho byla na neschopence, nemohla se s tím vyrovnat, skončila na psychiatrii. V práci dala nakonec výpověď, nesnesla ty soucitné pohledy, všechno tam na ni padalo.

Novou lásku a velkou životní oporu našla až před rokem v jednom kolegovi ve firmě, kde nastoupila jako manažerka. Domek prodali a společně si koupili zde ve městě velký byt v novostavbě. Teď má pocit, že už bude konečně šťastná, i když v noci se často budí, protože ve snu vidí Honzu, který se na ni usmívá a dokonce se jí zdá, že souhlasně kývá.

Šel mi mráz po zádech. Jediné, co jsem ze sebe dokázala vysoukat bylo, že by byl Honza určitě moc rád, že našla novou lásku a je po několika letech hrůzy opět šťastná. Vždy hůř je na tom vždy ten, co zůstává, než ten kdo musel odejít.

Když jsme se rozloučily a vzájemně si i popřály zdravá miminka, zašla jsem hned do oddělení hraček a koupila Martínkovi na svátek další Lego. Život je opravdu plný zvratů, člověk dopředu neví, co na něj kde číhá, tak proč si neudělat radost!!!! Uvědomila jsem si, že musím být vděčná za všechno co mám, za každý nový den s lidmi, které miluji a jsem s nimi moc šťastná....

Související odkazy:
Plané neštovice - očkování proti planým neštovicím
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 31. týden