28.10.2009: STŘEDA, NEVYDAŘENÝ SVÁTEK

Chtěli jsme si s Markem přispat, ale Martínkovi to bylo úplně jedno. Vizitýroval už před půl sedmou hodinou ranní a přesvědčoval mě, ať už vstávám. Naštěstí, vzhlede k tomu, že byl svátek, vysílali na většině televizních kanálů už od rána pohádky. Zapnula jsem tedy televizi, usadila malíčka pěkně pod dečku v obýváku a sama jsem ještě hupla, no spíš se dokulila, k Markovi do vyhřáté postýlky.

Zřejmě jsem ještě dost tvrdě usnula, probudilo mě až mocné lomcování s odkrytou rukou. Hned jsem nevěděla co se děje, ale Martínek měl stažené gatě od pyžámka, ukazoval směrem k záchodu a dožadoval se, abych ho šla vytřít, že udělal do nočníku obrovskýýýý bobek. Musela jsem tedy chtě nechtě vylézt. Celá mátožná jsem zjistila, že hodiny ukazují už téměř devět hodin.

To jsme si tedy opravdu pospali. Hlavně, že ten náš bobíšek nic neprovedl. Je sice rozumný, do kuchyně mám zamčeno, aby nemohl jít třeba na nůžky nebo nože, ale i tak, člověk nikdy neví, co se v té malé hlavičce urodí.

Hned po snídani šli chlapi na procházku s Koudym, já se dala do obalování květáku. Nedělám to zrovna ráda, ale Marek takto připravený květák přímo zbožňuje, tak jsem slíbila, že ho udělám. Když jsem měla ruce pořádně uťapané od mouky, vajíčka i strouhanka se mi lepila po celých dlaních, přišla mi sms zpráva. Jsem poslední dobou víc neklidná a ze všeho vyplašená, tak mi to nedalo, pracně jsem si odrhla a umyla ruce a šla se podívat, kdo mi to píše, zda se něco nestalo.

Naštěstí to byla jen zpráva od vzdálené sestřenice, že se jim bez komplikací po dvou hodinách narodil zdravý chlapeček. Má to tak někdo štěstí!! Já začínám mít z porodu stále větší strach, je to asi tím, že člověk už ví, do čeho jde a můj první porod nebyl zrovna procházkou růžovou zahradou. Bojím se, aby vše dobře dopadlo, aby byla malá v pořádku…..

Po obědě jsem si nešla ani lehnout, probírala jsem šuplíky, vyhazovala nepotřebné doklady, aby toho bylo na stěhování co nejméně. Když jsem uklízela do desek vše ohledně průběhu těhotenství, přečetla jsem si znovu zprávu, jenž jsem dostala na posledním ultrazvuku. Chodím tam nyní už pravidelně každé tři týdny na zvážení plodu. Zprávy už ani nečtu, spoléhám se na to, že kdyby nebylo něco v pořádku, že by mi to snad řekli?????

V tu chvíli mě ale úplně zamrazilo, jelikož tam stálo - morfologie plodu se známky degenerace I. stupně. Jelikož jsem teď víc podrážděná, nervní až lehce hysterická, vyvedlo mě to úplně z míry. Ke všemu byl svátek, já neměla kam zavolat, na koho se obrátit. Slovům jsem přesně nerozuměla, ovládl mě neskutečný strach.

Marek mě jen marně utěšoval, že jdu hned další den do poradny, že mi vše vysvětlí, že jistě o nic nejde, když mi k tomu noc neřekli,... Přesvědčte však těhotnou ženu, když má obavy o svoje dítě, vše bylo marné!! Dnešní den byl sice svátek, ale jak pro koho. Celý večer jsem seděla na gauči jak hromádka neštěstí a po tvářích mi stékaly krokodýlí slzy. Už aby byl čtvrtek a vše se vyjasnilo!!!!

Související odkazy:
Těhotenský kalendář
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 30. týden