14.10.2009: STŘEDA, SOUHLASNÉ PROHLÁŠENÍ K OTCOVSTVÍ

V noci proletoval sníh. Ráno se střídal sníh s deštěm, ke všemu ještě foukal silný vítr, který pronikal až do morku kostí. Silničáři byli jako každoročně zaskočeni, a to na horách leží sníh už od pondělí. Tenhle prudký teplotní zvrat bude mít na svědomí nejen spousty nastydlých dětiček, ale i nás dospělých.

Marek měl na dnešek dovolenou, tak obstaral ráno malíčka a dovedl ho do školky. Já už od půl sedmé čekala v laboratoři na odběry krve ohledně těhotenské cukrovky. Z prstu je mi to víc nepříjemné, než ze žíly. Když vidím, jak se blíží ten bodec, kterým dost silně píchnou, mám silné nutkání ucuknout. Samozřejmě vydržím. Vše probíhalo jako minule, čekárna byla opět narvaná až k prasknutí.

Když jsem se po odběrech najedla, čekalo mě vážení a měření tlaku. Pak další odběry a po nich nekonečné dvě hodiny čekání, než se jde do diabetologické ambulance k paní doktorce. To čekání je na tom opravdu to nejhorší. Byla jsem tedy moc ráda, když se mnou dala řeč jedna z čekajících maminek. Společně jsme zašly do přízemí budovy, kde je nejen nápojový automat, ale i menší kavárna a objednaly si bezkofeinové kafíčko.

Maminka se jmenovala Radka a byla velice příjemná. Věkově už patřila k těm starším, odhadovala jsem ji lehce přes 40 let. Asi to tak nějak bylo, protože doma již měla tři kluky, nejstaršímu bylo 22 let. Nynější přítel má z předešlého manželství naopak dvě dcery. Společně chtěli alespoň ještě jednoho potomka, otěhotnět se jí podařilo hned, jak se říká na první pokus. Když se dozvěděla, že to bude holčička, skákala radostí až do stropu. Přítel by bral raději chlapce, ale je samozřejmě moc rád a kluci, ti už se nemohou sestřičky dočkat.

Paní byla velice příjemná, taková ta veselá povaha, však také říkala, že až na tu cukrovku nemá vůbec žádné problémy, že si těhotenství docela užívá. Je to asi hodně o povaze, já téměř ze všeho stresuju a pak to takhle dopadá.

Čas ve společnosti tak milé maminy mi rychle utekl a konečně i já si mohla jít pro výsledky. Paní doktorka se mnou byla spokojená, ta úprava jídelníčku zabrala a výsledky byly v normálu. Přesto mě budou i nadále v poradně sledovat.

S Markem jsem měla sraz v KFC, on si dal oběd, já jen mlsně přihlížela a potajmu uhlodávala namazaný chléb s máslem a se šunkou. Bohužel jsou tato jídla pro mne vzhledem k mým dietám tabu, ale až bude po všem, tak jim ukážu….

Když se miláček dosytnosti najedl, jeli jsme na magistrát, abychom zařídili příjmení naší malé po Markovi, tedy po otci. I k nenarozenému dítěti je možné souhlasným prohlášením rodičů určit otcovství, ale vystaví to jen za přítomnosti obou rodičů. Byla jsem tedy ráda, že měl Marek volno právě v úřední den a máme to hotové. Sice je ještě čas, ale člověk nikdy neví!!!

Martínka dnes vyzvedla ze školky babička. Nemuseli jsme tedy spěchat, měli jsme čas mrknout po obchodech. Bohužel byl Marek po chvilce ze všech těch lidí celý otrávený, což je u něho klasika. Koupili jsme pouze malíčkovi puzzle a jeli domů.

Domů jsme drazili až po 15. hodině, a to poměrně zkřehlí. Ráno jsem vstávala dřív jak normálně, k tomu ty pochůzky, měla jsem toho dost. S chutí jsem se natáhla na gauč a ani jsem nepostřehla, že se Marek s hafíkem potichoučku vytratil a odešel k rodičům, aby vyzvedl Martínka.

Související odkazy:
Těhotenská cukrovka - těhotenský diabetes
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 28. týden