Hodnotit / sdílet na:

15.12.2009: ÚTERÝ, TAŠKA DO PORODNICE

obrázek deník
Hned po ránu jsem měla kontrolu na gynekologii. Paní doktorka mi řekla, že se otevírám, ale ať jsem v klidu, že to odpovídá mému 37.tt. Jinak že je vše v pořádku, ale na další kontroly že už budu chodit do nemocnice, jelikož má od příštího týdne dovolenou. Co se dá dělat, stejně bych časem musela přejít do poradny v nemocnici, tímto se to pouze o týden uspíšilo.

Popřály jsme si tedy hezké svátky a paní doktorka podotkla, že by narození malé na Štědrý den, byl pro nás ten nejhezčí dárek pod stromeček. Měla jsme poslední dobou stále intenzivnější pocit, že naše princezna přijde na svět dřív, ale že by tak brzy, tak to mě ani ve snu nenapadlo. Počítala jsem tak někdy okolo Silvestra, ale v žádném případě už na Štědrý den.

Slova o brzkém porodu mě úplně vyvedla z míry. Začala jsem panikařit, uvědomila jsem si, co vše jsem chtěla ještě do porodu stihnout. Malá jako by vycítila moje obavy, začala s sebou házet ze strany na stranu. Ke všemu mě urputně rozbolelo břicho, poslední dobou už ta vyšetření na gynekologii přímo nesnáším.

Cestou domů jsem se necítila vůbec dobře. Bříško mi za volantem překáželo stále víc, měla jsem pocit, že se mi i hůře dýchá. Domů jsem dorazila úplně hotová, moji mysl zaplavily obavy z blížícího se porodu. Všichni kolem mi tvrdí, jak bude druhý porod lehčí, jak to zvládnu bez problémů, že mám výhodu, že už vím, do čeho jdu…. Já to tak ale vůbec necítím. Naopak mám větší strach, který se snažím před okolím skrývat, aby to nevypadalo, že jsem nějaká „srababa.“

Když jsem se trochu uklidnila, vytočila jsem telefon na Jíťu, abych se měla s kým podělit o svoje pocity a zároveň přišla i na jiné myšlenky. Telefon na druhé straně však jen marně zvonil a nikdo jej přitom nezvedal. Zachvátila mě panika, zda se něco Jitce nestalo nebo snad už předčasně nerodí. Poslední dobou se sice u ní otvírání dělohy zastavilo, ale člověk nikdy neví. Měla nařízeno ležet doma v klidu, ale ono se to lehce řekne, ale dodržovat se to nedá.

Většina žen má partnera v zaměstnání, z něhož se nelze uvolnit, jak by bylo třeba. Přitom během těhotenství je tolik vyšetření a kontrol. Cestování autem není pro těhulku v pokročilém stádiu těhotenství sice nic moc, ale stále lepší než městskou dopravou. Bohužel Jitka je na tuto dopravu odkázána a několikrát si stěžovala, jak to tam děsně hází a cuká. Že by se automaticky někdo zvedl a pustil těhotnou ženu sednout, tak na to milé těhulky můžete rychle zapomenout…

Až odpoledne, když jsem po spinkání vyzvedla malíčka ze školky a šli jsme procházkou s Koudym domů, ozval se telefon. Byla to Jitka, volala z nemocnice. Úplně jsem ztuhla, moje tušení se potvrdilo. Porod se sice nekoná, ale cestou do nemocnice na ultrazvuk jí na omrzlém obrubníku podjely nohy. Jak se snažila rukama pád vyvažovat a chránit si bříško, tak se pořádně potloukla. Kolemjdoucí zavolali sanitku, ve špitále ji hned celkově vyšetřili. Malý je v pořádku, ale na pravé noze a ruce má ortézu. Sice chodící, přesto musí zůstat v nemocnici jeden den na pozorování.

Hned jsem Jitku začala uklidňovat, že má vlastně obrovskéééé štěstí, že se malému nic nestalo. Kdyby si poranila břicho v tak vysokém stupni těhotenství, kdo ví???? Slíbila jsem, že se na ni přijedu do konce týdne podívat, trochu ji poveselit.

V tu chvíli se vůbec nehodilo, abych ji zatěžovala svými pochybnostmi, které byly vedle těch jejich úplně malicherné, přímo maličké. To, že budu za chvíli rodit je sice psychicky náročné, ale s každým koncem přichází i nový začátek. Musím věřit, že bude krásný a já nebo spíše my, všechno dobře zvládneme. Sláva, budu již podruhé maminkou!!!!

Ještě večer jsem vytáhla věci z nachystané tašky do porodnice, abych vše pořádně zkontrolovala. Zítra honem ještě dokoupím poslední maličkosti a můžeme v brzku vyrazit.

Související odkazy:
Co zabalit sebou do porodnice
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 37. týden

obrázek deník