Rodina: Partnerské vztahy

Když jsem četla tady příspěvky jestli dát nebo nedat otce do rodného listu. Mam 4 letého Kluka. Můj příběh začíná už před 6 lety když jsem ze svým ted už bejvalím otěhotněla. Na dítě jsem snad ani nebyla připravená snad jo. bylo mi tehdy 26. To co jsem udělala si vyčítám skoro každý den. Šla jsem na potrat jen proto abych si udržela chlapa. byla jsem hloupá zamilovaná.Prostě bez mozku. Vstah nám nevydržel moc dlouho,ale pořád jsme se k sobě vraceli. Nakonec jsem otěhotněla znovu to mi bylo 27,když jsem zjistila že jsem těhotná tak už jsem s tím (ani mu nemůžu přijít na jméno.) nebyla. Když jsem mu tu novinku řekla tak řek že at si to udělám jak chci,lae že se vracet nebude. Přemýšlela jsem co mam udělat a nakonec jsem se rozhodla si miminko nechat. Pořád jsem se snažila aby dostal rozum a vrátil se a staral se,ale to pro něj nebylo. Jo hospoda kamarádi a bejvalky nebo nové děvčata to byl jeho život. Do 5 měsíce tvrdil jak to neni jeho. Když jsem šli spolu k lékaři choval se jako by jsme spolu byli. Sám snad nikdy nevěděl co chce. Když se Kubík narodil tak spěchal k porodu. Teda údajně spěchal,ale cesta která trvá 10min mu trvala asi 6 hodin.pak za ním přišel během 8 dnů co jsem tam byli jen 2x. pak jsme ho neviděli 3týdny dokud jsem se nesebrala a nejela za ním. Jako hloupá jsem pořád dělala vše proto aby si vytvořil vstah k malému. Byla to jen jedna velká komedie a je to dodneška. Když bylo malému půl roku dala jsem si první inzerát. Pár chlapků se ozvalo,ale nikdo mě nezaujal nebo jsem měla i strach. nakonec jsem si dala inzerát znova když bylo malému 9 měs. Ozval se na něj človíček který snámi ted je. nejdřív jsem si nebyla jistá bylo to tak zvláštní. nakonec jsme se i sešli a zanedlouho jeli k němu na 14 dní. Bydlel jen 800km daleko a ještě k tomu v jiné zemi. Za 3 měsíce jsme se stěhovali k němu domů. A protože jsem ze svým bejvalím nikdy nebydlela ani jsme nebyli manželé tak jsem se ho ani nemusela ptát jestli můžu nebo nemůžu se s malým odstěhovat. Samozdřejmě že prý mi v tom nemůže bránit,ale nelíbilo se mu to. Ale co se mu vlastně nelíbilo,že už za ním neběhám a nepřesvěčuji ho. Nebo co? Kluka mohl vidět na skype a mluvit tam snim,ale ne to se mu nelíbilo.V čechách jsem byli stejně vždy po měsíci a půl a neměl o něj zájem..Do čech jsme se vrátili po půl roce.Pak ho viděl třeba po 14 dnech a tyhle intervali se prodlužovali. pak za měsíc a půl a někdy až za půl roku nebo třičtvrtě roku. A to jen proto že jsem si dala žádost k soudu jak by ho měl vidět. To nedodržel. Pak jsem si dávala na zvíšení alimentů a to mi začala jeho právnička vyhrožovat že když mu ho nebudu chtít dát tak udělají ekzekuci na dítě. Já mu nezakazovala aby za nim chodil. 2x když byl u nás doma tak mu přítelkyně volá jestli už jde. byl tam 15min. Po jednom soudu ho měl mít hned o víkendu v sobotu a když mi po 10min volá že to ruší že má něco jiného v plánu tak jsem se musela držet. Jindy zas říkal jak by rád když má volný víkend byl ze svou přítelkyní že jí jinak nevidí.Ale že nevídá svého syna to mu bylo uplně ukradené. Jak by mohl být takový člověk dobrým otcem. poprvé když ho chytli za řízení v opilosti tak dostal 10 000,-pokutu a půl roku zákaz řízení. Řídil dál. pak ho chytli znova a to dostal 50 000,- a 2 roky zákaz řízení. řídil opět dál. Když tvrdil že sedačka neni třeba že dřív se taky nepoužívala tak to jsem myslela že ho uškrtim. v práci prohlašoval že dal kluka k adopci. ted že na sms nemám ale audinu jsme si koupili. robilo se nám auto tak jsme ho museli dát pryč. na jiné jsme neměli tak nám mého manžela rodiče dali peníze. To človíčka ze krerým jsem se v prosinci 2008 seznámila přes inzerát jsem si vzala minulí rok v červenci.A máme spolu dalšího chlapečka. Kubík říká táto mému manželovi a mému ex říká jménem. Vstah si k sobě jako táta a syn ani nemohli udělat. Hlavně že dnešní zákony myslí na právo a zájem dítěte. Co se stalo za ty 4 roky bylo z mým ex hodně. to bych tu psala rovnou román.Ale dneska vím že vnucovat se nemá fakt cenu.Jak nemá zájem když se dítě narodí je lepší na vše rezignovat.
Omlouvám se za chyby a Vám co se rozhodujete co je správné bych asi poradila zkuste si promluvit s rodiči. Někdy to vypadá že vás nepochopí,ale stane se i zázrak jako u mě. bydleli jsme u rodičů a díky nim jsme se vyhrabyli i toho nejtěžšího. Přeji vám hodně štěstí.