Vše o těhotenství: Těhotenství

Ahoj
asi se potřebuju prostě někde vypovídat. No vezmu to maličko zkráceně. 3.1.13 jsme přišly o miminko ve 42+2 tt. Přestala jsem cítit pohyby a a jela s manželem do porodnice. Tam zjistily, že miminko je mrtvé. Musela jsem si podstoupit všechno, jako každá normální těhotná maminka, od vyvolání porodu do porodu samotného s ubezpečením, že je to nejlepší pro další možné rychlé otěhotnění.
V Nemocnici se o mě skvěle staraly, vše proběhlo v pořádku a nikdo nebyl tak hodný, jako sestřičky tam. Miminko zemřelo - pravý uzel na pupečníku-prostě si to zamotal a utáhl. Čekaly jsme chlapečka. Celkově jsem to snášela relativně....dobře. Pomohla rodina, manžel. Nikdy jsme k sobě neměly blíže. Já jediné co mi vadí jsou malé děti...dětský pláč, takové ňumňání nejsem sto unést a okamžitě odcházím s pláčem -prostě se mi i splaší hormony.

Ale k jádru pudla. Jsem podruhé těhotná a dá se říci, otěhotněla jsem prakticky Ihned po necelých dvou měsících. Ale teď mám mnohem větší strach. Byla jsem na ultrazvuku, paní doktorka mě poslala, aby mi nemusela dělat krevní test a ještě nebylo srdíčko. Kamarádka mi řekla děsnou větu, kterou si ona i já uvědomily později: "a nebylo to zamlklé těhotenství, když nemá srdíčko?" jenže to byl ještě malej čudlík v 5+5tt...doktor říkal, že to je normální, že ještě srdíčko není, když se teprv vyvíjí. Jenže tahle věta mě straší už pár týdnů...co když má pravdu?? Já věčnej smolař....
Trochu se bojím - na Ultrazvuk mám jít 20.8.13, ale mám panickou hrůzu, že mi řeknou, že srdíčko nebije a pod.Nevím, ale podruhé bych to asi nezvládla. Já vím, že je to naprosto normální po tom všem ...ale přesto mám stále strach. Nakonec z děťátka bude děsný neuroza, protože matka celý těhotenství vyšilovala :o(