Vše o těhotenství: Potrat a jak se s ním vyrovnat

V roce 2006 jsem otěhotněla hned 4. měsíc od snažení, bylo to vytoužené mimi,přestože jsme v tu dobu měli 2 letou cácorku. V 16tt jsem dostala zničeho nic 40 horečky, bolesti hlavy a taky mě začalo pobolívat na levé straně v podbřišku. V nemocnici ještě bylo mimi v pořádku, ale první noc jsem začala zvracet a při tom mi praskla voda a začala jsem slabě krvácet. Hned mě dali na kapačky, cpali do mě magnézium, nesměla jsem vstávat, udržovali mé těhu. Po týdnu kdy mě odvezli na ultrazvuk jelikož mi přestala odtékat voda ( po testech na plodovku), mimi ve mě už bylo bez srdeční akce. nejhorší zážitek v mém životě. Sesypala jsem se a jen matně si vzpomínám, jak mi dávali vyvolávací tabletu. Ráno v 7 hodin jsem šla vyčerpaně na wc a tam se to stalo, moje holčička ze mě vypadla do mísy. Nechápala jsem, až za chvilku jsem začala být hysterická. Prý měla těžký roštěp páteře a ještě nějaké vady, nejspíš by ani porod nepřežila.Příroda asi věděla co dělá. Dodnes na tu mojí berušku myslím, ikdyž se mi v 08 narodila další holčička. Ta má zase Cystickou fibrÓzu, další neštěstí, ale to je už jiný případ. Každopádně s potratem se těžko člověk vyrovná, sice čas tu bolest otupí,ale zůstane navždy. Mě hodně podpořil manžel, rodina a má 2 letá Peťka.