22.07.2009: STŘEDA, SLÁVA MERUŇKÁM

Vedro je už od rána, plánujeme pobyt u vody, ať si Martínek trochu to léto užije. Chtěla jsem včera po Markovi, ať si vezme dovču, sluníčko špatně snáším, tak aby šel s náma k vodě, ale že prý nemůže. Docela jsme se chytli, moje hormony to neustály a než bych mu brečela do telefonu, raději jsem típla hovor. Konečně hlásí trochu slušné počasí a on opět nemůže, je to k vzteku!!!!!

V tom volají rodiče, že se vrátili z návštěvy u přátel už včera večer a že pro nás mají meruňky. Bohužel se rychle kazí, tak je nutné co nejdříve je zpracovat. Samozřejmě jsem "blahem bez sebe", v mrazáku nemám místo a v tomhle vedru zavářet, to se mi opravdu "děsně chce".

Meruňky dorazily co by dup, tak plnou přepravku jsem ani nečekala. Nechávat to na večer nemá cenu, unavená z koupání a ze slunce bych to už jistě dělat nechtěla. Co teď, Marťásek je pěkně sbalený a dost těžko bych mu vysvětlila, že se kvůli meruňkám nikam nejde. Situaci zachránil děda, nabídl se, že k vodě s malým dojede sám, což Marťásek ocenil veselým jucháním.

Markovi rodiče jsou poznamenaní dobou, kdy nic nebylo a vše si museli zavářet a nakládat sami. Ještě že mě nenutí, abych dělala přesnidávky pro děti. Vím, že to myslí dobře, ostatně Marek meruňky miluje, tak budou v zimě na jeho oblíbený koláč.

Práce mi jde celkem pěkně od ruky, je to asi tím, že se dnes cítím celkem dobře. Doma ve stínu, sice u horké plotny, je to pro mně nakonec asi lepší, než na slunci u vody. Meruňky jsou menší a ne moc vyzrálé. Ty zralejší dávám stranou na jídlo, na buchtu a na knedlíky z tvarohového těsta. Čerstvě zpracované jsou každopádně nejlepší, tak ať si je užijeme!

Při práci jsem si uvědomila, jak jsou v každém z nás zakořeněny zvyky a vlastnosti po našich předcích a i když chceme být jiní, tak se jim stejně podobáme. Zrovna teď, jak byli rodiče u přátel, tak jejich rodina měla dřív velké hospodářství. Oni už plahočit nechtěli, přestěhovali se do města. Když však jejich rodině v restitucích pozemky vrátili, tak místo aby je rozprodali, daly se jejich děti na hospodaření. Mají dokonce velkou BIO farmu a rodiče jim pomáhají. Je to děsná dřina, ale mají zřejmě po předcích kladný vztah k půdě a i když nadávají, tak se jí nedokážou vzdát.

Já bych to dělat nemohla, ale obdivuji to a jdu si nalít výborné mléko, které nám poslali. Normálně mléko moc nemusím, zdá se mi, že poslední dobou i nějak divně smrdí, ale tohle je docela jiný "kafčo!!!"

Související odkazy:
Poporodní splín a jeho projevy
Těhotenství týden po týdnu:
Popis těhotenství 16. týden