vyhledávání v obsahu
Hodnotit / sdílet na:
06.10.2009: ÚTERÝ, DIABETOLOGICKÁ PORADNA
Budík vyzváněl jak zběsilý, až mi zaléhalo v uších. Ještě za tmy jsem vyvenčila Koudyho, pak jsem v rychlosti odchytila do lahvičky trochu moče a úplně nalačno, dokonce i bez pití, jsem vyrazila směr diabetologická laboratoř. Celou cestu jsem doufala, že se mi neudělá nějak mdlo, pocit hladu těžko snáším a nyní vlastně i žízeň, minule jsem to zvládla jen tak tak.
V 6.00 hod. mi v laboratoři, stejně jako poprvé, vzali z prstu první krev. Sestře jsem podala lahvičku s ranní močí a přemístila se zpět do diabetologické čekárny.
Nyní jsem se mohla konečně najíst. Už jsem se na chlebík s máslem a se šunkou děsně těšila, připadalo mi to, jako bych nejedla nejméně celý den. Je to asi tím, že večer nemám moc na jídlo chuť, v noci vše vytrávím a pak po ránu bývám hladová přímo jako vlčák. Naštěstí jsem to zvládla, i když určitý pocit třesu a slabosti se opět dostavil.
Po chvíli mě zavolala sestřička a pozvala do ordinace. Tam jsem se musela zvážit, sestra mně změřila tlak, paní doktorka si zapsala výskyt onemocnění v naší rodině, nejvíce ji zajímala strana mé matky. Zhruba hodinu po jídle následovaly další odběry krve a potom nekonečné čekání až do 10.00 hodin. Měla jsem s sebou knížku, ale nemohla jsem se do ní vůbec začíst. Celkem dost lidí se kolem mně trousilo stále sem a tam, přišlo mi to, jak na běžícím páse.
Když se blížila desátá hodina, počítala jsem už každou minutu, byla jsem, jak na trní. Zdálo se mi, že se čas zastavil. Nakonec se otevřely dveře ambulance a já mohla jít k paní doktorce. Ta mi řekla všechny výsledky, není to sice alarmující, ale musím držet další dietu. Ach jo, dnes bych si zrovna dala nějaký čerstvý koláček nebo kousek čokolády, ale nemohu!
Do diabetologické poradny musím chodit zhruba každých čtrnáct dní. Dále budou malou více sledovat na ultrazvuku, protože u diabetu hrozí, že bude miminko větší. Jak to vidím, tak zbytek těhotenství si „pěkně“ užiju!!!!!
V 6.00 hod. mi v laboratoři, stejně jako poprvé, vzali z prstu první krev. Sestře jsem podala lahvičku s ranní močí a přemístila se zpět do diabetologické čekárny.
Nyní jsem se mohla konečně najíst. Už jsem se na chlebík s máslem a se šunkou děsně těšila, připadalo mi to, jako bych nejedla nejméně celý den. Je to asi tím, že večer nemám moc na jídlo chuť, v noci vše vytrávím a pak po ránu bývám hladová přímo jako vlčák. Naštěstí jsem to zvládla, i když určitý pocit třesu a slabosti se opět dostavil.
Po chvíli mě zavolala sestřička a pozvala do ordinace. Tam jsem se musela zvážit, sestra mně změřila tlak, paní doktorka si zapsala výskyt onemocnění v naší rodině, nejvíce ji zajímala strana mé matky. Zhruba hodinu po jídle následovaly další odběry krve a potom nekonečné čekání až do 10.00 hodin. Měla jsem s sebou knížku, ale nemohla jsem se do ní vůbec začíst. Celkem dost lidí se kolem mně trousilo stále sem a tam, přišlo mi to, jak na běžícím páse.
Když se blížila desátá hodina, počítala jsem už každou minutu, byla jsem, jak na trní. Zdálo se mi, že se čas zastavil. Nakonec se otevřely dveře ambulance a já mohla jít k paní doktorce. Ta mi řekla všechny výsledky, není to sice alarmující, ale musím držet další dietu. Ach jo, dnes bych si zrovna dala nějaký čerstvý koláček nebo kousek čokolády, ale nemohu!
Do diabetologické poradny musím chodit zhruba každých čtrnáct dní. Dále budou malou více sledovat na ultrazvuku, protože u diabetu hrozí, že bude miminko větší. Jak to vidím, tak zbytek těhotenství si „pěkně“ užiju!!!!!
Další informace
Správa uživatelů
Vybrané těhotenské termíny
Naše antikoncepce
přehled všech druhů a metod antikoncepce - přirozené a hormonální metody, kondomy, nitroděložní tělíska, atd.
magazín Předškoláci.cz
Copyright naseporodnice.cz, 2008-2023:
provozovatel webu a autoři obsahu
Kontakty
Provozní podmínky serveru
