Poševní výtok

Téměř každá žena se během života setká s nadměrným poševním výtokem. Ne vždy je nutné vydat se hned k lékaři. Většina žen sama rozpozná, jaké množství sekretu a jaká konzistence jsou v jejím případě normální a kdy naopak už není něco v pořádku. Množství sekretu závisí na fázi menstruačního cyklu, věku ženy, ale i na psychickém rozpoložení a dalších faktorech. Na vině mohou být i antikoncepční prostředky.

Určité množství čirého nebo bělavého výtoku z pochvy, který je bez zápachu, je zcela normální. Běžný výtok čistí prostředí pochvy, zabraňuje tak infekci. Zvlhčení pochvy slouží také jako lubrikant při pohlavním styku.

Problém nastává, pakliže výtok:

• začne zapáchat
• změní barvu - nejčastěji zežloutne či zezelená
• změní konzistenci - je hustší nebo je vylučován v podobě hrudek

Postupně se přidávají další potíže, například svědění, pálení či bolest intimních míst (zvnějšku nebo uvnitř) při pohlavním styku.

Pokud žena některý z výše uvedených projevů zaznamená, měla by neprodleně navštívit gynekologa. Čím dříve je příčina odhalena, tím kratší bývá léčba.

Příčinou vzniku problémových vaginálních výtoků bývá:

Infekce - způsobená bakteriemi, viry či plísněmi. Nejčastější je kvasinková infekce způsobená plísněmi Candida albicans. Může však jít i o jinou bakteriologickou infekci, například chlamydie, trichomoniázu, herpes, streptokoka, mycoplasmu a další.

Mechanické poškození rodidel - potíže s antikoncepčními prostředky (ženu dráždí nitroděložní tělísko či pesar), podráždění při pohlavním styku, masturbaci nebo uvolněným kouskem tampónu.

Důvodem bujení kvasinek může být:

• hormonální léčba
• těhotenství
• hormonální antikoncepce
• užívání antibiotik
• diabetes
• nošení těsného spodního prádla a upnutých kalhot z tvrdého materiálu (džínsů)
• koupání ve volné přírodě
• delší setrvávání v mokrých plavkách
• používání tamponů, vložek, parfémového toaletního papíru, vonných mýdel a sprchových gelů
• oslabení organismu - chřipka, průjem
• stres

Základem prevence je zdravý životní styl, důkladná hygiena s použitím vhodných přípravků (Ph neutrální), partnerská věrnost a používání kondomu při styku s neznámým protějškem.

Na základě vaginálního stěru navrhne lékař vhodnou léčbu, a to zpravidla lokální (mast, čípek), ale i ve formě orálně užívaných léků (antibiotika, antimykotika).

Vhodné je, aby se v této souvislosti nechal vyšetřit i partner ženy, neboť je velmi pravděpodobné, že infekcí může trpět i on.