Epilepsie u dětí

Epilepsie patří k nejčastějším chronickým dětským nemocem. Jde o onemocnění, které se projevuje opakovanými epileptickými záchvaty a jehož příčina je v mozku. Toto onemocnění je poměrně časté, postihuje zhruba 0,5 - 1 % populace.

I sebenepatrnější poškození mozku může za určitých nepříznivých okolností vést ke vzniku epileptického záchvatu. Ojedinělý epileptický záchvat ještě neznamená začátek tohoto onemocnění. Mnoho dětí prodělá v kojeneckém nebo batolecím věku jeden, či více epileptických záchvatů, aniž by se u nich později rozvinula epilepsie.

I když se epileptické záchvaty objevují v kterémkoliv věku, existují životní období, ve kterých je nový výskyt epileptických záchvatů častější. Až u 3 nemocných s epilepsií se první záchvatové stavy objevují před dvacátým rokem věku. Maximum těchto nových záchvatů je u dětí do tří let věku a následně kolem puberty.

Ke vzniku epileptického záchvatu mohou přispět i následující okolnosti:

• vyčerpání
• horečka
• nedostatek spánku
• některé léky
• alkohol

Spolehlivě rozpoznat epileptický záchvat není snadné. Epileptických záchvatů existuje mnoho druhů, bez obtíží lze rozpoznat tzv. velký záchvat (grand mal).

Při velkém záchvatu:

• se postižený náhle zhroutí na zem
• tělo nejprve ztuhne
• obličej obvykle zmodrá
• postižený chvíli nedýchá a následně se dostaví křečovité záškuby všech končetin
• se často objeví i pěna u úst
• má postižený pěnu u úst
• si může postižený pokousat jazyk, pomočit se nebo pokálet

Tento obraz záchvatu je sice nejznámější, ale ve skutečnosti je spíš výjimečný. Velký epileptický záchvat (grand mal) obvykle ustává sám od sebe během 1-3 minut. I když vypadá velmi hrozivě, není životu nebezpečný. V případě že víme, že dítě trpí epileptickými záchvaty, není ve většině případů nutné volat lékaře. Jde-li však o první záchvatový stav je lékařská pomoc nutná, aby nedošlo k záměně záchvatu s jiným záchvatovým stavem, jenž by mohl být pro dítě velmi nebezpečný. Pokud velký záchvat sám neustoupí do 3-5 minut, je třeba podniknout opatření k jeho zastavení.

Mnohem častější jsou tzv. malé záchvaty (petit mal), kterých je celá řada druhů. Tím, že jsou méně nápadné, unikají často pozornosti okolí.

Občas se stává, že epilepsie ustoupí i bez léčení, ale domněnka, že epilepsie sama od sebe vymizí v pubertě nebo v dospělosti, většinou neplatí.

Základní léčba epilepsie

• Úprava životosprávy a denního rytmu dítěte (pravidelný denní rytmus s dostatkem spánku, zejména v noci, omezením fází usínání a probouzení během dne na co nejmenší míru).
• Nevystavovat dítě extrémní zátěži, a to jak fyzické, tak i psychické. Snažit se vyvarovat dítě stresu a zbytečným emocím, omezit určité negativní zvukové podněty.
• Podávání léků (antiepileptik).
• V některých případech je vhodná i léčba neurochirurgická (operace mozku).

Až u 60% nemocných se daří podáváním antiepileptik zcela zabránit výskytu epileptických záchvatů, u cca 20% lze záchvaty léčbou výrazně omezit. U zbývajících 20% nemocných se však záchvaty i v případě užívání antiepileptik s různou frekvencí a intenzitou objevují. Pokud se u těchto dětí podrobným vyšetřením prokáže operací odstranitelná příčina epileptických záchvatů, přistoupí se k neurochirurgické léčbě (operace mozku). Děti po úspěšné operaci mozku po krátkém čase dobře obstojí při srovnání se svými zdravými vrstevníky.

Dítě postižené epilepsií je nejvíce traumatizováno sociální izolací, neboť samotné epileptické záchvaty si postižené děti, až na výjimky, vůbec neuvědomují. Největším přínosem pro většinu dětí s epilepsií je jejich maximální možná integrace do společnosti zdravých dětí.

Většina nemocných dětí s epileptickými záchvaty může navštěvovat mateřskou školku i běžnou školu. Při hře s vrstevníky i při školní výuce získávají, stejně jako ostatní zdravé děti, mnoho nových podnětů potřebných pro fyzický a duševní rozvoj nutný v jejich každodenním životě.

Mezi důvody, proč nechtějí dítě s epilepsií přijmout do mateřské školky, nebo běžné školy bývá obava, že se dítěti může při epileptickém záchvatu něco přihodit. Avšak ani rodiče dítěte nemohou vždy zabránit drobnému úrazu při záchvatu. Je zde proto velmi důležitá předchozí domluva rodičů s učitelkou. Rodiče následně nesmí vyčítat učitelce každou malou odřeninu, která vznikla při záchvatu.